Ten čas neuvěřitelně letí, dnes je to přesně měsíc co jsem se odstěhoval. Před měsícem jsem udělal definitivní tečku za jednou etapou svého života a začal jsem žít tu další, úplně jinou, takovou kterou jsem si přál. Je to krátká doba ale o pár pocitů které ten první měsíc mého nového života přinesl bych se rád podělil.
Nové prostředí - neznámé město, kraj, nový domov....
Věděl jsem že to nebude snadné zvykat si po 50ti letech života někde úplně jinde. A jednoduché to opravdu nebylo, ocitl jsem se v cizím městě a v kraji který jsem neznal, pomalu jsem si zvykal a objevoval co kde je, kudy se kam jede atd... Zvykal jsem si i na nový byt a bylo to trošičku jiné než kdykoliv v minulosti kdy jsem se stěhoval. Začal jsem vlastně úplně nový život, s partnerem a v naprosto cizím prostředí, to vše bylo pro mne nové. Náš byt je moc hezký a útulný, byl jsem šťastný že jsem se svou láskou..... přesto kdesi uvnitř v dušičce jsem několik prvních dnů měl pocit jako bych byl na návštěvě, neumím ten pocit přesně popsat. Postupně to odeznívalo a jak jsem konečně vybalil poslední věci z krabic po stěhování a uložil na své místo, jak jsem pomalu začal poznávat okolí atd., najednou ten pocit zcela zmizel a nový domov jsem i vnitřně přijal za svůj a začal se skutečně naplno cítit jako doma, tak jak to má být. Je to můj domov do kterého se vždycky strašně moc rád vracím a jsem zde šťastný. Když jsem dva dny v práci takže jednu noc doma nespím, nemůžu se už dočkat a těším se až přijedu domu, těším se na svou lásku která tam na mne čeká. Cítím vždy že se vracím do bezpečného přístavu plného pohody, lásky a štěstí. Dokonce se už těším i na to městečko kde nyní bydlíme, začíná se mě v tom kraji líbit.
Myslím že hlavně v těch začátcích mě pomohlo že zatím stále jezdím do své práce v původním bydlišti. Je to sice trochu komplikované protože dojíždím 140km takže ve své dílně dvakrát do týdne i spím, ale právě díky tomu že několik dnů v týdnu trávím ve svém původním prostředí, ve své původní práci a v dosahu svých známých a blízkých lidiček, tak nebyla ta změna tolik náhlá a umožnilo mě to zvykat si postupně.
Život v partnerství ve společném bytě...
Byl jsem několik let zvyklý že o všem co dělám si rozhoduju zcela sám a bez toho že bych musel někomu něco říkat. Prostě cokoliv jsem udělal tak to bylo pouze mé rozhodnutí a nebyl nikdo komu bych musel cokoliv vysvětlovat atd..., byl jsem už zvyklý být sám. A to se najednou změnilo, ačkoliv jsem po této změně velmi toužil najednou mne to malinko zaskočilo. Když dva lidé spolu "chodí", jsou spolu třeba i velmi často ale přeci jenom každý má svůj byt kam občas odejde, pak je to něco zcela jiného než když spolu skutečně a natrvalo žijí ve společné domácnosti, ve skutečném partnerství. Myslel jsem si že jsem na to zcela nepochybně připravený, toužil jsem po tom a moc jsem se těšil. Když se to stalo a odstěhoval jsem se do našeho společného bytu, prožíval jsem obrovské štěstí ale současně jsem si najednou uvědomil jak zásadní změna to pro mne je a že možná budu potřebovat trochu času. Tyto pocity jsem nečekal proto mě překvapily.
Samozřejmě oba již máme nějaké životní zkušenosti, milujeme se a víme co chceme. Základem úspěchu každého vztahu je určitě komunikace a v tom nemáme žádný problém, umíme si vzájemně říct všechny své city a pocity, umíme si vzájemně vyhovět a být tolerantní, chápeme jeden druhého a ve dvou všechno vždycky zvládneme a vyřešíme.
To co mě z počátku malinko zaskočilo je nenávratně pryč, chtělo to pouze opravdu trochu času protože všechny ty změny byly u mne dosti velké, zásadní a přitom relativně rychlé. Jsem dnes skutečně bez sebemenších pochybností spokojený a nesmírně šťastný že nejsem sám, že se už nevracím do prázdného bytu ale mám svého Jiříčka se kterým se vzájemně máme rádi a milujeme jeden druhého. Můj život dostal obrovský smysl, mám pro koho žít každý den a vychutnávám si také každou naší společnou chvilku. Už neusínám ani se neprobouzím sám, je to úžasný pocit když mám vedle sebe milovaného človíčka ke kterému se můžu přitulit, dotýkat se ho a cítit jeho krásné lidské teplo, prožívám to tak intenzivně jako nikdy dříve ve svém životě. Neumím všechny ty nádherné pocity ani popsat ale prožívám přesně to co jsem vždycky chtěl. Mám partnera a lásku podle svého srdíčka, v souladu se svou skutečnou orientací se kterou jsem se narodil a prožívám tak opravdové štěstí o kterém jsem celý život snil. Svých kroků které jsem udělal nelituji ani na vteřinu a vím že jsem konal správně. I kdyby se někdy v budoucnu stalo cokoliv a naše partnerství by zaskřípalo nebo se otřáslo v samotných základech, stejně bych toho nikdy nelitoval protože to úžasné štěstí které prožívám prostě za to stojí. Nějakou špatnou budoucnost si ale vůbec nepřipouštím, napsal jsem to jenom proto že už jsem dost velký abych věděl že život není tak jednoduchý a v ničem co děláme žádná 100% jistota nikdy není a nemůže být. Je potřeba ale věřit a snažit se aby naše štěstí nikdy neskončilo. My se s Jiříkem milujeme a jsme spolu oba skutečně šťastní, taková je současnost a oba věříme že to tak zůstane až do konce života.