23. 07. 2018

Malé zamyšlení, dovolená na Jadranu a Ušáčkův tábor v Adršpachu

Jak jsem už ve stručnosti naznačil na tomto místě deníčku kde píšu o letošní dovolené, dějí se se mnou letos opravdu převratné věci které mají na můj život zásadní vliv a to co jsem prožíval na dovolené mě trochu zaskočilo a překvapilo, nečekal jsem to.

Na dovolené jsem byl stejně jako již několikrát v minulosti se svým bratrancem, vyrůstali jsme spolu a dalo by se říct že jsme jako bráchové a opravdu výborně si rozumíme. Přesto jsem se letos poprvé v životě těšil domu, nemohl jsem to tam už vydržet. Něco takového se mě ještě nikdy nestalo a bylo to pro mne naprosto nečekané poznání. Když byl večer klid a sedl jsem si na terasu ke kávě nebo jsem se šel projít k moři, představoval jsem si jak by to bylo krásné prožívat tyhle úžasné chvíle s blízkým človíčkem, s partnerem a nebo třeba kamarádem se kterým bych si mohl povídat skutečně o všem. Poznal jsem letos několik úžasných kamarádů a tam daleko od domova se mě najednou stýskalo. Internet jsem neměl, pouze mobilem jsem si vyměnil s přáteli pár SMS a cítil jsem se jako úplně odříznutý od světa. Neumím ty pocity přesně popsat ale samotného mě to překvapilo, na tu dovolenou jsem se tolik moc těšil a tohle jsem opravdu nečekal. Poznávám jak moc jsem se letos změnil, jak zásadní vliv to na mě všechno co nyní prožívám má.

Dost jsem tím na dovolené trpěl a vlastě mě to celý pobyt pokazilo. Nečekal jsem že se mě něco takového stane, je to pro mě ale poučením do budoucna. Poznal jsem že když jsem od domova tak daleko a na tak dlouhou dobu, tak mě již nestačí že jsem v prostředí které je nádherné a které mám rád. K úplnému štěstí tam potřebuju být s někým blízkým, před kterým se nemusím přetvařovat se svou orientací ale naopak můžu si s ním o čemkoliv popovídat. Je vidět že mě to povídání o těchto věcech stále nějak chybí, asi proto že jsem si ho tak dlouho odpíral.
Samozřejmě že ideální dovolená by byla s partnerem, s blízkým človíčkem se kterým bychom se vzali za ruce a šli večer na procházku, ke kterému bych se přitulit a vnímali bychom společně tu krásu když slunce zapadá za obzorem, když měsíc svítí na hladinu moře... A prožívali bychom spolu také nádherné intimní chvíle.... Hmm, musím říct že jsem si tohle všechno představoval každý den, každý večer své dovolené. Jestli se mě to někdy splní zatím netuším ale bylo by to moc krásné :-)
Ovšem stejně bych byl šťastný kdybych na té dovolené mohl být s kamarádem nebo partou fajn kamarádů, se kterými mám prostě tyto věci společné. Myslím tím s kamarády kteří jsou taky na kluky jako já a před kterými se tedy nemusím nijak přetvařovat, cítím se s nimi uvolněně a skvěle, můžu si s nimi o čemkoliv povídat. Nějaké setkání s takovým fajn kamarádem jsem už letos zažil a proto vím jak moc je to krásné, je to něco co mě dlouho chybělo a moc mě to pomáhá. A poznal jsem to i nyní na Ušáčkově táboře, jak perfektně jsem se psychicky zrelaxoval a nabral nových sil.

No a tak se vlastně dostávám k tomu, že bych rád porovnal svojí dovolenou na Jadranu s Ušáčkovým táborem v Adršpachu. Vůbec bych o tom nepsal pokud by ten rozdíl nebyl pro mne tak veliký a zásadní. Musím naprosto upřímně říct, že za tři dny pobytu na Ušáčkově táboře jsem si nesrovnatelně více odpočinul než za celé dva týdny dovolené na Jadranu. Přesto že tábor byl fyzicky náročný protože každý den jsem absolvoval mnoho kilometrů v poměrně náročném terénu, po příjezdu domu jsem se cítil fyzicky i psychicky naprosto úžasně. Takový relax jsem už hodně dlouho nezažil a hned druhý den ráno jsem byl v práci plný síly a elánu, se skvělou náladou.
Pokud jde o fyzickou stránku, je vidět že pohyb mě svědčí. Přiznám se že pohybu jsem za poslední roky moc neměl a nyní jsem poznal jak moc je to důležité, pokud je člověk v lepší fyzické kondici tak se celkově cítí mnohem lépe. Takže bych hrozně nerad zase zlenivěl a pomalu již plánuji další akce.
Velmi důležitá je ale také psychická pohoda a té se mě na Ušáčkově táboře dostalo plnou měrou, opravdu už dlouho jsem si takhle fantasticky duševně neodpočinul jako zde a načerpal jsem spoustu nových sil. Těch kilometrů bych ušel klidně ještě víc, fyzická únava občas byla ale v té vynikající atmosféře která zde vládla jsem jí ani moc nestačil vnímat. Jsem opravdu hrozně moc rád že jsem na tábor jel, nečekal jsem že bude mít na mě až takový relaxační dopad a o to víc mě to těší a jsem rád.

Já vím že to co jsem napsal nemusí každý úplně pochopit, že se to může někomu zdát trochu takové divné, zbytečně přehnané "nadšení" z Ušáčkova tábora či tak nějak podobně. Z něčeho co napíšu to může někdy tak působit, že jsem naivní, moc nadšený až dětinský a podobně. Ale není tomu tak, ve svém věku jsem realista a nejsem tak naivní jak se někdy může zdát. Píšu zde ale na svůj web všechno pravdivě tak, jak to skutečně cítím a prožívám. A k úplnému pochopení je někdy potřeba trochu se vžít do toho mého životního příběhu, to že po dlouhých letech jsem se až letos začal vyrovnávat sám se sebou a svou orientací, že jsem do letošního roku žádné gay kamarády se kterými bych si mohl alespoň popovídat o těchto věcech neměl, že prostě jsem vděčný za každého takového kamaráda a že můj život se letos skutečně od základu a zásadně změnil a stále mění. Změnil se ve všem, také v přístupu k mým blízkým, zásadním způsobem se změnil vztah k mým dětem atd... A jsou tu i vzpomínky na mé dětství a mládí, na toulky přírodou kterou tolik miluju, je spousta míst na která bych se rád vrátil... ale tohle jsem si po dlouhá léta upíral protože jsem žil pouze prací atd...

No a nyní na Ušáčkově táboře jsem najednou zažil mnoho věcí. Navštívil jsem místa na kterých jsem přes 25let nebyl a na která mám úžasné vzpomínky. Prožil jsem tři dny v překrásné přírodě a dýchal vůni lesa kterou jsem měl vždycky tak rád... A to všechno navíc v přítomnosti kluků které jsem nikdy dříve neviděl a přesto to byli úžasní kamarádi. Vytvořili takovou atmosféru ve které jsem se cítil prostě perfektně a bylo mě s nimi opravdu dobře, po prvním dnu jsem měl již u některých kluků pocit jako bychom se znali odjakživa. Byla spousta legrace ale bylo i vážnější povídání na "naše" téma což mě také pomohlo, prostě potřebuju si občas s někým o tom popovídat. Takže celkově když se všechny tyhle faktory sečtou, byl pro mě Ušáčkův tábor zcela pochopitelně obrovský relax fyzicky i psychicky. Moc za to všem děkuju a těším se na setkání příště, na nějakém dalším táboře....


| Autor: Petr | Vydáno dne 23. 07. 2006 | 2259 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek