18. 12. 2018

Svěřil jsem se synovi

Koncem září přijel můj syn domu, takže přede mnou byl hodně těžký úkol jak mu to říct. A bylo to pro mne nesrovnatelně těžší než když jsem se svěřoval dceři a dalším blízkým, opravdu jsem nevěděl jak bude reagovat, je to kluk, je to prostě přeci jenom jiné než u ostatních. A abych to neměl tak jednoduché, dva dny po tom co se můj syn vrátil ze zahraničí měl za mnou přijet na pár dnů můj přítel, moje veliká láska. Tím jsem si celou situaci dost ztížil ale vlastně tak trochu i usnadnil v tom smyslu že jsem neměl možnost to odkládat. Měl jsem z toho takový strach že kdyby mě netlačil termín příjezdu mého přítele tak bych to svěřování synovi odkládal možná hodně dlouho.

A jak to dopadlo? No lezlo to ze mě "jako z chlupaté deky" , vůbec to nebylo jednoduché. Ale dostal jsem odpověď "...to je v pohodě taťko...". Ten kámen který mě spadl ze srdce, to byla taková rána že musela být slyšet určitě po celých Čechách

Takže i návštěva mého přítele proběhla OK. Ale bohužel není všechno v životě tak jednoduché a ideální jak by si člověk přál, dostal jsem od syna tolerantní odpověď, akceptuje to, ale to je tak všechno. Komunikace mezi námi velmi vázne, dalo by se říct že je téměř na bodu mrazu. Všechno chce svůj čas, vím že tak úžasný a otevřený vztah jako mám se svou dcerou mít se synem zřejmě nikdy nebudu. Jistě časem dojde mezi námi k jistému smíření a lepší komunikaci, cítím ale že to bude až za velmi, velmi dlouho. Moc mě to mrzí ale v podstatě jsem se již s tím smířil.

Tímto vlastně skončilo moje svěřování nejbližším lidičkám z rodiny které mám. Svěřil jsem se své mamce, bývalé manželce, synovi a dceři. Pokud jde o všechny ostatní příbuzné z rodiny, tam nepovažuju za nutné se s tím že jsem na kluky honem rychle svěřovat. Strach z toho nemám ani trochu, jsem přesvědčený že naprostá většina mých příbuzných je v tomhle směru velmi tolerantních a že mě nezavrhnou. Jenom si to prostě nechávám do budoucna, při nějaké vhodné příležitosti, například pokud jednou budu bydlet společně se svou láskou tak potom je také jasné že to neutajím. S tímhle se ale skutečně netrápím, to nejdůležitější mám už nyní za sebou a jsem opravdu šťastný.


| Autor: Petr | Vydáno dne 20. 10. 2006 | 2041 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek