24. 02. 2018

Malé ohlédnutí za uplynulým rokem 2006

Vánoce a Silvestr jsou za námi a tak zde máme opět nový rok. Přeji všem pevné zdraví, aby to byl rok plný úspěchů a spokojenosti v osobním ale i pracovním či studijním životě, rok plný pohody a štěstí, tolerance, lásky a splněných přání...

V tomto čase většinou bilancujeme uplynulý rok, jaký vlastně byl a co nám v našem životě přinesl nového. V mém životě měl ten minulý rok naprosto mimořádný význam, byl nabitý událostmi které zcela zásadním způsobem změnily celý můj život a tak si dovolím malé shrnutí....

  • Začátek loňského roku byl pro mne dosti bolestivý, děti se osamostatnily a najednou jsem se začal zabývat sám sebou. Přišel strach ze samoty, začal jsem bilancovat svůj dosavadní život a přemýšlet nad budoucností. Nemohl jsem se soustředit ani na svou práci, byl jsem přecitlivělý a probrečel jsem asi víc slziček než za celý svůj život.
  • Začátkem března jsem našel na netu stránky Ušáčkova světa. Strávil jsem na nich téměř celou noc, pročítal jsem ušáčkův deníček a navštívil jsem některé další weby na které jsem zde našel odkazy... Bylo to něco co neumím vysvětlit a přesně popsat ale prostě byl to první impuls k tomu abych se probudil, přestal se utápět v sebelítosti a začal něco dělat. Zajistil jsem si vlastní doménu a webhosting, začal jsem pracovat na stránkách a během deseti dnů byl tento můj web na světě.
  • Začal jsem se zajímat o dění kolem gay světa, pročetl jsem mnoho webů a snažil jsem se zviditelnit svoje stránky. Objevil jsem Gay komumitu - diskusní fórum serveru 004.cz které jsem pročetl celé, stal jsem se pravidelným a aktivním návštěvníkem. A zde jsem našel druhého človíčka který mě v těchto mých začátcích neuvěřitelně pomohl, kamaráda který dokázal rozplynou poslední zbytky mých těžkých chvil a dodal mě až neuvěřitelnou sílu a víru do dalšího života. Pochopil jsem díky němu spoustu věcí a jsem mu za to všechno velmi vděčný. Můžu s klidným svědomím říct že Ušáček a tento můj další kamarád byli ti, kteří mě každý svým způsobem významně pomohli v začátcích z mé životní krize a zažehli vlastně ten první plamínek všeho dalšího co pak následovalo.
  • Snažil jsem se dát o sobě a svém webu vědět, podal jsem si na některých serverech inzeráty. Měl jsem ale jiné priority než flirt a sex na jednu noc a odpovědí tedy přicházelo velmi málo, odezva na inzeráty byla spíše vyjímečná. Občas jsem ale dostal milý mejlík jako reakci na moje stránky, odpovědi na inzeráty a mejlíky jsem nepočítal na desítky ale ty které přišly byly o to vzácnější a cennější. Pocházely totiž od kluků kteří jsou tak říkajíc "naladěni na podobnou strunu" a poznal jsem několik opravdu moc milých, důvěrných a blízkých přátel, opravdových kamarádů. S některými jsem se setkal osobně a s některými si občas pouze napíšeme. Všichni dohromady mě svým způsobem velmi pomohli a jsem rád že je mám. Pomáhají mě už tím že jsou, že mě umožnili nahlédnout do svých životních příběhů a osudů, že i já se mám komu svěřit a popovídat si, každý mě svým způsobem obohacuje a pomáhá.....
  • Začal jsem přemýšlet jak poznat ještě více lidí s podobnými zájmy, ještě více gay kamarádů. Gay podniky jsem zavrhl a začal jsem uvažovat nad akcemi typu výletů do přírody, ty mě jsou blízké a taky jsem předpokládal že právě tam spíše najdu nějakou spřízněnou dušičku s podobnými zájmy. Po návratu z dovolené jsem jel v červenci na Ušáčkův tábor do Adršpachu, to byla první akce tohoto druhu které jsem se zůčastnil. Měl jsem před odjezdem trému a trochu strach a kdybych to už dříve Ušáčkovi neslíbil tak bych asi nejel. Sliby jsem ale zvyklý plnit a tak jsem odjel a nakonec byla tahle akce pro mne velmi příjemným překvapením.
  • V průběhu uplynulého roku jsem také úspěšně zvládl svůj coming out, sice opožděně ale přece o:). Bez toho by to ani nešlo, musel jsem přijmout sám sebe a musel jsem se postupně také svěřit svým nejbližším z rodiny. V současné době to již o mě vědí prakticky všichni příbuzní a vzali to naprosto skvěle. Hodně jsem se také tím vším změnil a začal jsem dělat věci které jsem dříve neuměl, například nebát se říct nahlas svoje city. Se svou dcerou mám díky tomu všemu nyní naprosto fantastický vztah a po té co jsem se svěřil se svou skutečnou orientací se také velmi výrazně ještě více prohloubilo přátelství mezi mnou a bývalou manželkou. Mnoho věcí díky tomu až nyní po letech pochopila, mnoho věcí jsme si tímto vysvětlili.
  • V červenci po návratu z Ušáčkova tábora jsem jel na návštěvu do Západních Čech. Jel jsem tam za kamarádem který reagoval na mé stránky a se kterým jsem si od začátku června zatím pouze dopisoval, napsali jsme si pár mejlíků, několik SMS z dovolené a nějaký ten telefonát... Rozuměli jsme si spolu a tak jsme se domluvili na návštěvě, jel jsem za ním jenom jako za kamarádem se kterým se chceme vidět a popovídat si osobně. Netušil jsem ale ani ve snu že právě tato návštěva bude pro nás oba osudová. Věděl jsem o něm totiž spoustu podstatných věcí protože ihned od začátku mě nic netajil, z jistého důvodu jsem proto předpokládal že nic víc než kamarád to nikdy nebude. Život je ale prostě složitý a byl to zkrátka osud, rozhořela se mezi námi láska která pak prošla za těch pár měsíců mnoha zkouškami a dnes jsme partneři kteří chtějí svůj další život prožít spolu. Koupili jsme byt, opustil jsem svůj rodný kraj a před Vánoci jsem se odstěhoval za svou láskou. Jsme šťastní, vychutnáváme si přítomnost a plánujeme další společnou budoucnost.

Tolik stručná rekapitulace. Přiznám se že když to tak čtu, zní to skoro jako v pohádce s koncem "... a žili spolu šťastně až do smrti...". Jak to bude u nás samozřejmě netuším, život není tak jednoduchý jako v pohádce a žádné takové zásadní životní rozhodnutí nelze udělat bez jisté míry rizika na obou stranách, tohle oba dva velmi dobře víme. No ale přejeme si samozřejmě aby to dopadlo jako v té pohádce a věříme že se nám to splní. Ostatně kdybychom nevěřili, nikdo z nás by takový krok neudělal...

Tato část mého deníčku je trošičku delší ale chtěl jsem shrnout alespoň stručně podstatné události do jedné stránky protože loňský rok byl skutečně svým významem pro můj další život naprosto zásadní. Nikdy jsem až dosud neměl jeden jediný rok tolik bohatý na takové množství zásadních žívotních rozhodnutí a událostí, překopal jsem svůj život doslova od základu.
A byl bych moc rád kdyby můj příběh alespoň malinko někomu pomohl, inspiroval ho ve svém snažení a pomohl mu dojít do cíle který si přeje. Na svých stránkách někde píšu že člověk by se neměl vzdávat a pro to co si přeje by měl udělat maximum. Psal jsem také o tom že jsem si pravděpodobně nechal ujet vlak, ale taky jsem napsal že snad ještě není pozdě a že doufám že si díky svým stránkám možná splním alespoň malinko ze svých přání....
V loňském roce jsem oslavil padesáté narozeniny a proto jsem si nedával žádné velké naděje, netroufal jsem si moc doufat že bych došel až do takového cíle kdy najdu svou životní lásku, partnera se kterým budu žít svůj další život ve společné domácnosti. Že už nebudu sám ale budu mít milovaného človíčka se kterým budu usínat a probouzet se... A už vůbec by mě ani ve snu nenapadlo že do takového cíle dojdu v tak krátkém čase, během jednoho roku, během několika málo měsíců od doby kdy jsem začal svoje snažení a udělal svoje stránky abych dal světu vědět že tu jsem. A podařilo se skoro nemožné, bez ohledu na věk a další nepříznivé okolnosti. Pokud někomu dá můj příběh víru věřit, pomůže mu najít cestu a dojít do cíle, byť by se jednalo o jediného človíčka tak potom moje stránky splnily svůj další účel pro který jsem je vytvořil a vytvářím. Přeji vám kluci všem štěstí, lásku a spokojenost.


| Autor: Petr | Vydáno dne 04. 01. 2007 | 1618 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek