Ano, je to neuvěřitelné, ale poslední zápis v mém deníku je již dva a půl roku starý. Tak dlouho jsem na své stránky nic nenapsal, přesto, že jsem na to často myslel. Ovšem jak život plyne, čas utíká velmi rychle a zastavit se bohužel nedá. Takže alespoň krátce se nyní podělím o to, co je u nás nového.
Minule jsem zmiňoval Aizhamerovu chorobu mé maminky, kterou jsme tehdy v r.2012 převezli z Děčína sem k nám. Ačkoliv je o ni velmi dobře pečováno, tato choroba je neúprosná a zastavit se bohužel nedá. A tomu odpovídá její současný stav, kdy si již při žádné návštěvě nejsem jistý, zda nás poznala a zda ví, kdo za ní přišel.
Ještě po celý rok 2013 to v rámci možností šlo, mamka byla fyzicky téměř soběstačná takže jsme ji vozili k nám, v létě na chatu apod.. Viděli jsme, jak nemoc postupuje, ale dalo se to ještě zvládnout. V minulém roce už to bylo jenom horší a současný stav lze již popsat obtížně. Leží, žije, ale kdesi ve svém vlastním světě. Ani za tu dlouhou dobu jsem se s tím nesmířil. Člověk tu skutečnost přijme, protože mu stejně nic jiného nezbývá, ale pokaždé když od mamky odcházím, opět to na mne padne a je mi hodně smutno.
No ale nyní z těch radostnějších novinek:
Loni v srpnu jsme s mou dcerou a jejím přítelem přivítali na svět našeho vnoučka Kubíčka. No a letos v lednu jsme na svět přivítali naši vnučku Kačenku, tentokráte od mého syna s přítelkyní. S Jiříkem jsme oba hrdými dědečky a také si to náležitě užíváme, jak to jenom jde. Kubíčka máme kousek, takže u něj je to samozřejmě jednodušší. Kačenku máme bohužel 140km daleko, ale snažíme se a jsme moc rádi za každou návštěvu.
Je to úžasný pocit a jsem opravdu šťastný, že jsem se vnoučat dočkal. Minulý víken jsme se celá rodina sešli a společně oslavili Kubíčkovy první narozeniny. Co víc by si člověk mohl přát. No a pochlubit se prostě musím :-) , takže tady je pár obrázků těch našich ratolestí
A co dalšího nového? Prostě běžný život se všemi starostmi i radostmi. Stalo se již tradicí naše každoroční setkání s Peťánkem", v r.2013 to byl Mikulov a v r.2014 Lednice. Je to vždy prodloužený víkend, ve který si uděláme nějaký ten výšlap a náležitě si to užijem. Pár obrázků jsem přidal do galerie, další fotoreportáže jsou samozřejmě také na peťánkově webu. Kromě toho jsme si s Jiříkem udělali začátkem loňského října prodloužený víkend v Krkonoších, který se vydařil na 100%. A po třech letech jsme loni byli konečně opět na dovolené u moře, tentokrát nedaleko italské palmové riviéry. Počasí nám moc nepřálo, ovšem i tak jsme si to užili. V rámci úspor jsme cestovali vlakem, jelikož ten máme téměř zadarmo. Ačkoliv já vlaky moc nemusím, tak italské vlaky si docela užívám a jejich nádraží jsou také poněkud jinde, než u nás.
Jsem rád, že jsem si dnes konečně našel alespoň trochu času a i když poněkud skromně, tak alespoň trochu jsem po dlouhé době zase oživil své stránky. Přidal jsem do galerie šest nových fotoreportáží a napsal tento zápis do deníku. Slibovat raději nic nebudu, ale určitě se polepším:-)) . Přeji všem krásný zbytek léta, které je letos poněkud horké, ale aspoň se ohřejeme. V zimě pak budem na ty teplé dny jistě vzpomínat.
