29. 03. 2024

Ušáčkův tábor - stanování v Adršpachu 13.7.-18.7.2006

Musím po pravdě přiznat že kdybych svojí účast Ušáčkovi už dávno neslíbil a nebyl bych přihlášený, možná bych si to na poslední chvíli rozmyslel a nejel bych. Měl jsem prostě jakousi trému před setkáním s větším množstvím lidiček které neznám, neumím to přesně popsat ale jsou to určité blbé pocity s tím mým věkem a pod... Naštěstí jsem človíček který svoje slovo zásadně vždycky plní a protože jsem to už slíbil a byl jsem na tábor přihlášený, jet jsem samozřejmě musel. A nelituju ani vteřinu, byly to nejkrásnější tři dny které jsem po velmi dlouhé době vůbec zažil, neuvěřitelný fyzický i psychický relax.
Zde je reportáž z Adršpachu i s obrázky

Odjížděl jsem z domova v pátek 14.7. odpoledne a do kempu Bučnice jsem dorazil kolem 19 hodiny. Ušáček mě zavedl na místo kde si mám postavit stan, ovšem nějak mě to nešlo a tak jsem byl vděčný za vydatnou pomoc Ušáčka a dalších kamarádů :-). Pak jsem odešel ke kiosku kde mě Ušáček ukázal "náš" stůl, začal jsem se představovat až jsem přešel i k jinému stolu a představil se někomu kdo k nám nepatřil, no ale byla sranda a ten člověk to vzal sportovně a v legraci. V sobotu jsme odjeli ráno vláčkem do Adršpachu a následoval celodenní výlet do Adršpašských a Teplických skal. No a právě zde jsem ocenil svojí přípravu po horách v Chorvatsku, přeci jenom na to šplhání po kopcích jsem si za dva týdny dovolené v Chorvatských horách trošičku zvyknul a nyní se mě to náramně hodilo. Tento sobotní výlet byl dost náročný na terén a ušli jsme celkem 23km. V neděli jsme jeli vláčkem do Náchoda kde následovala prohlídka pevností Dobrošov a Březinka, no a samozřejmě samotného městečka Náchod. Tento výlet už nebyl tak náročný a trasa byla dlouhá cca 14km. V pondělí ráno bylo nutno sbalit stan, no a po snídani jsme odjeli auty směr Pec pod Sněžkou. Z Pece jsme šli po modré cestě Obřím dolem až na vrchol Sněžky, zpět po žluté přes Růžovou Horu do Pece, délka trasy cca 17km. Po návratu na parkoviště v 18hodin jsme se rozloučili, kluci odjeli zpět do kempu a já jsem odjel domu.
Naše výlety byly pod skvělým vedením Péti - hujerka a myslím že bych vydržel nachodit těch kilometrů pod jeho vedením klidně i víc. Před každým kopcem mě ujišťoval že už je to ten poslední a hlavně jaká tam budou bezvadná panorámata, no kopec to poslední nebyl ale ta panorámata byla opravdu skvělá :-). Vzpomínám na jeho nejoblíbenějším povel "Konec pauzy"... no ale poslouchat se musí protože "nezastavujeme, máme zpoždění" :-))) . Prostě jednou větou, byla sranda a bylo to moc fajn. Já jsem měl původně v plánu že odjedu domu v neděli večer, ovšem už v sobotu jsem byl rozhodnutý že pojedu domu o den déle. Rothodnutí bylo okamžité a nemusel jsem nad tím ani chvilku přemýšlet, jednak když jsem slyšel že se jde na Sněžku tak jsem nemohl odolat protože jsem tam byl někdy před 15 nebo více roky a rád jsem se tam znovu podíval. No ale hlavně z té krásné táborové atmosféry, z přítomnosti tak moc fajn kamarádů se mě domu vůbec nechtělo, takže o tom že zůstanu do pondělí jsem byl rozhodnutý okamžitě.

A jaké jsou moje dojmy z tábora? Musím říct že jsem si za ty tři dny tábora odpočinul mnohem víc než za celé dva týdny dovolené na Jadranu. Zážitků bylo opravdu hodně, pobyt v nádherné přírodě a ve skvělé přátelské atmosféře se spoustou legrace, také počasí nám až neuvěřitelně přálo, prostě tábor se opravdu mimořádně vydařil a všem za to patří můj veliký dík.
O svých dojmech z tábora píšu trochu více na této stránce deníčku, kde jsem si dovolil napsat malé srovnání mé letošní dovolené s pobytem na Ušáčkově táboře.


| Autor: Petr | Vydno dne 23. 07. 2006 | 2894 peten | Informan e-mailVytisknout lnek

Web site powered by phpRS